Dlouho jsem přemýšlel nad tím jestli si sednout a sepsat bilanci minulého roku, jestli mám vůbec nad čím bilancovat a co bych vůbec napsal? Jedna věc je postavit své streamy na velké míře otevřenosti, ale i zde jsem narazil na skutečnost, že vlastně kde má moje otevřenost své hranice.
No ale, mám za sebou jeden čistý kalendářní rok streamingu a nějaké ohlédnutí zpět, nějaká ta bilance, si myslím, že prospěje v jistém ohledu i mě, protože jedna věc je přemýšlet zda a co napsat a pak je tu druhá věc, tedy sednout a říct si některé věci nahlas, psanou formou ofc.
Myšlenky na tvorbu obsahu jsem měl hrozně dlouho, sahá to až do mé puberty, ale byl jsem lenoch a byť jsem se k pár věcem dokopal a nějaké to video vytvořil, skončilo to jen jako for fun projekt a nikam to nevedlo. Alkohol a holky jsem v té době měl radši, stejně jako posedávání po hospodách a vedení blbých řečí.
Ke skutečnému zlomu došlo skutečně před rokem a pár měsíci. Do dnes nejsem schopen striktně definovat svoji motivaci, protože se toho sešlo mnohem víc. Na jednu stranu všude kolem mě rezonovalo slovo influencer a nešlo si nevšimnout, že dost lidem se v tomto ohledu zadařilo a vybudovali něco co je dnes i třeba živí. Zdaleka jsem však nevycházel jen z toho, byť představa to byla a je fakt hezká, člověk se v životě musí držet pevně na zemi. Ono žít s hlavou v oblací je pěkně o hubu, což by jistě rovněž někteří potvrdili. Nicméně já si až teprve před rokem uvědomil, že jsem vlastně nikdy nijak zvlášť nesnil. Že ta moje praktičnost a přímočarost v některých ohledech je až příliš přízemní, že jsem se postupem čas stal přízemním. Kdybych měl zhodnotit několik posledních let, tak bych si nejradši nafackoval za to, že jsem dovolil, aby se ze mě stal pravidelně nasranej člověk. Ale, když je toho na vás hodně, zjevně člověk snadno sklouzne nekontrolovatelně do stavu, který přijme za normální a tak nějak se v něm zakonzervuje. Tomuhle jsem chtěl udělat přítrž a něco zásadně změnit. Motivace jedna. Současně jsem ale musel vycházet z toho, že nemůžu v práci, která i po změně působiště, které jsem udělal, nenaplnilo mé nitro duhou,že se prostě nemůžu sebrat prásknout dveřma a jít dělat práci kterou bych třeba i chtěl, protože mám za sebou nějakou kariéru, mám za sebou nějakou praxi, jsem nějak ohodnocen a na to se váže třeba i stabilita rodiny, kterou jsem založil. Prostě je to teď nastavené tak, že se nemohu poklonit nabídce za každou cenu a jít dělat za míň, učit se něco od základu a vypracovávat se od nuly do stavu absolutního naplnění, které třeba i jednou ocení třeba tak, jako v současné práci. Dělat po nocích rozvážku, skladníka, nebo pasáka, taky zase nesedělo, protože mám malé děti a být k dispozici manželce, když to potřebuje, považuji za samozřejmost a byť bych naši situaci třebas i vylepšil, nebyl bych doma, nebyl bych se ženou a s dětmi a měl bych pocit, že je o něco ubírám, že nedělám dost.
Na víc, jsem tou dobou již vystupoval a do dnes vystupuji jako redaktor na portálu překlady her, kde jsem chtěl pro zdejší komunitu překladatelů udělat také ještě něco trochu víc, než jen sem tam sepsat článek, což je občas náročnější než by se zdálo. Čas od času mám v palici prázdno a nedostávají se mi ta správná slova, prostě nedám do kupy nic kloudného. Hodinu tomu dáš a prostě nic. Za pár dnů vyšiješ stránku za 15 minut, je to dlouhý, plný vět, jsi s tím spokojený a pak koukneš, že to přečetlo 20 lidí. Čtení poslední dobou moc nefrčí.
Přemýšlel jsem směrem, kterým bych se chtěl vydat a kde bych pokud možno skloubil příjemné s užitečným, co by mě nějak udrželo s rodinou, možná by to i něco vydělalo, já bych to chtěl dělat, bavilo mě to, nevysávalo to ze mě poslední zbytky energie, naopak by mi to vlilo trochu krve do žil. No a tak tady jsme. Rok streamuji, další rok jsem se prakticky nevyspal. Nejsem však unavený. Unavují mě jiné věci, ale v tomhle případě. V tomhle unavený nejsem.
Skočil jsem do streamingu rovnýma nohama. Šel jsem do něčeho o čem jsem nevěděl ani hovno (omluvte mou francouzštinu), do něčeho, co jsem vnitřně považoval za doménu pěkných, inteligentních lidí, kteří skloubí svůj vzhled s nějakou formou umění a umějí to prodat. Do něčeho, kde při tom co dělám na mě, chápej na “mě”, budou koukat lidi.
Skládání techniky nebyl problém, v tom jsem se maličko orientoval a kdo chytil moje začátky mohl vidět, že jsem to stavěl na koleni. Jedna věc je mít obecnou představu, ale když něco složíš, můžeš klidně být přesvědčený o tom, že to bude v pohodě, ale pak tě sejmou jiné aspekty, které jsi do té doby neznal, věděl o nich prd a dokud si nezjistíš, jak to funguje, tak máš problém. Technické informace sice vstřebávám rychle, tedy nedostatky počítače mi byly jasné prakticky okamžitě, ale kamera, zvuk, světlo? Ty vole. Co já zkusil mikrofonů. S kamerami to bylo snazší, na lepší jsem neměl, takže tu jednu vyloženě na nic, jsem vyhodil, použil tu méně na nic a pak mne žena podpořila minulé vánoce kamerkou, která se sice ukázala být na nic, ale kdo to sakra mohl vědět, že kamera s vlastním bílým světlem, propagovaná influencery a papírově nablejskanými parametry, bude stát za hovno že jo? Světlo, pomohlo by lepší světlo! Totiž přes den, za jasného dne bez mráčku, se ten hnusný večerní obraz stal mnohem lepším. Mnohem mnohem lepším. Koupil jsem teda světlo z lídlu! Za pár stovek. Super, mám jesné bílé světlo, ale svítí to zase moc a už nejsem nejmladší. Mám vyšší čelo a lesknu se, sakra.
Prvního půl roku bylo o ladění všeho možného o hledání kvality, stability, něčeho co bych mohl nějaký čas používat a nesáhnout na to. Dnes zpětně mohu říct, že takový stav nenastal nikdy, pořád na něco šahám, ale už v menší míře. Problém to však zdaleka nebyl ten největší, který jsem řešil.
Jak jsem napsal výše, motivace jsou jedna věc. Technika jsou druhá věc. Největší však je realizace. Ten krok, kdy se nakopnete, jedete do toho, namotivujete se, vystřelíte se do oblak představou, jak budete vydělávat miliony, kterými nejen sobě, ale i své rodině zlepšíte žití, kterými podpoříte komunitu překladatelů, dětem zaplatíte do budoucna školy a vůbec budete v cajku.
Realita, kdy si sednete před tu kameru, zapnete stream, rozsvítíte světlo, které oslňuje vás, vaši spící manželku a sousedy tři bloky kolem. Máte otevřít pusu a nějak smysluplně několik hodin mluvit. Mluvit a mluvit a mluvit. K nule, která se většinu roku objevuje na počítadle diváků. Začnete streamovat s přesvědčením jak jsi společenský, jak nikdy kam jsi přišel nikde nestála řeč, že to půjde. A ono to dlouho nejde a nejde a nejde. Mluvit na streamu, prázdném streamu, smysluplně, nijak retardovaně a lákat na to lidi. Vážně to není žádná sranda a hodně rychle mě to vystřízlivělo. Hledání stylu, toho co a čím chci být, aby to bylo pro mé svědomí snesitelné, neretardované, ale zajímavé tolik, že to přivede lidi? Přemýšlením na tohle téma strávíš ze začátku tuny času. No a na konec. Jsem se na to vykašlal. Sesedl zpět na zem, řekl si, hlavně zůstaň svůj. Hlavně proboha ze sebe nedělej idiota a nepřehrávej situace. Buď reálnej. Uvěřitelnej.
Ten rok mi dal hodně. Stejně tak jsem do toho i hodně dal. Nemohu říct že všechno, ale hodně. Ten rok streamování mě usadil pevně na zemi. Střet s realitou přišel nevyhnutelně, ale ty všechny motivace co jsem měl na začátku a i fakt, že když něco začnu, tak to prostě nevzdám mě tenhle rok tlačili pořád dopředu. Obětoval jsem tomu společenský život. Obětoval jsem tomu večery s manželkou, což samozřejmě vedlo v nevyhnutelnou diskuzi nad její ochotou mě podporovat, kde jsem musel přistoupit na kompromis, který bude vyhovovat i jí. Já bych byl schopný uletět, ale byla to ona, kdo mě usadil a nedovolil, abych tím nějak ovlivnil čas strávený s dětmi a i s ní, i když mi ho i tak ve prospěch streamu věnovala fakt hodně. Bojuji s únavou fyzickou, psychickou. S tím, že méně mluvím, protože jsem nejen z práce, ale i ze stremu fakt umluvený. Sem tam se setkám i s opovržením okolí, někdo to přejde slovy hmm zajímavé, někdo se mi vysměje do ksichtu, že zrovna já streamuji. Ve skutečnosti kdo mě opravdu podpořil byla fakt jen moje žena, i když mi to občas umí vpálit taky. Občas trochu závidím těm mladším klukům kteří začali při škole, doma u rodičů. Jejich výchozí pozice je v mnoha ohledech lepší, jsou trochu zajímavější pro generaci mileniálů, kterou chtě nechtě chci oslovit i já.
Nelituji však ničeho, ten rok byl dobrej. Hodně jsem se toho naučil, vím co je potřeba zlepšovat, na čem chci pracovat, ale poprvé v životě dělám něco, do čeho jsem se fakt zakousl. Trochu to i zlepšilo můj názor na lidi. Stále je nevalný, ale našlo se pár skvělých lidí, kteří mě neuvěřitelně podpořili. Ať to byl Matty prvním intrem, které sice dneska nepoužívám, ale i tak, bylo to boží. Emily (aka HalourTheFox), která mě udělala naprostou většinu grafiky s kterou se vídáte dnes. Takový talent jsem nikdy neměl a pomoc to byla obrovská. Bardulek, který se zapsal jako jeden z největších donorů předplatného na kanálu. Kenry, který si mě bez mála rok předplácí bez přestávky. Mám takový pocit, že už to snad i rok je, protože před současnou úrovní předplatného, kterou má 10 měsíců, tam jeden nebo dva byli. V závěsu je Aazhmandi s 9 měsíci. Obrovská podpora. Kluci jako Johny, Warlogg, Norb, Zdenda, Iver a další, kteří když si vymyslím nějaký server, tak si jdou se mnou na něj zahrát. Danny, který je mým bezesporu nejpravidelnějším a vůbec nejdelším divákem. Nebýt té hrůzy co se mu stala IRL, tak by jistě byl bez konkurence. Tihle lidé mě našli, většinu roku vysílám pro ně a vracejí se, bavím je, pomáhají mi, tedy ve mě něco vidí, jsem jim vděčný a díky nim věřím, že to půjde, že si mě najdou i jiní. No a nebo ne. Uvidíme.
Je toho stále dost na čem se dá zapracovat, na čem chci zapracovat, ale je toho hodně na co nyní nedosáhnu. Za ten rok jsem vychladl. Twitch jsem si vybral, byť je zde velká konkurence, velká část diváků už má svého streamera a zdaleka není největší sítí, protože je tu člověk lidem nejblíž, musí si ho zde fakt najít. Úspěch u lidí je totiž odměnou za úsilí, není to samozřejmost. Je to disciplína, která má stejně velkou šanci na neúspěch jako úspěch. Chci to zkusit a zjistit kam až to povede. Zda týpek, který je spíše než šoumen, provokatér, takový ten typ souseda od vedle, který hraje hry divně a většinou si člověk musí říkat “co to kurva dělá?”, má šanci na odměnu od lidí, ale hlavně šanci zaujmout větší počet lidí a udržet je.
Mám za sebou rok, který byl co do počtu hodin živě někde kolem 850, nějakých 242 živých vstupů. K dnešnímu dni mám 400 followerů, pravidelně se vrací kolem deseti lidí. Byl to dobrý rok. Doufám, že rok 20 bude ještě lepším a že se zase posunu o kousek dál.
Tahle cesta je stále na začátku.